Zpěv, piáno: Radůza
Kytary: Josef Štěpánek
Bicí nástroje: David Landštof
Housle: Jan Cidlinský

01. Gaia
hudba, text: Radůza

Kráčím mořem
brodím zemí
mé břicho oře
zem od zrození
srdce horké jako magma
drží Zem silou
již snad v rukou
jen dávný mág má

Jak se kapiláry brázd
přede mnou rozstupují
ze zemských vrás
časy se odlupují
a kladou se do vrstevnic
a já prorůstám
zemskými deskami
měním se v nic

Parle moi mon Dieux
les mots jamais entendue
donne moi les reponses
inattendue
depuis le fin
jusqu´au debout
dis moi, il n´y a rien
ou bien on a vu
dis moi mon Dieux
si on a vu tous
ce que Tu veux

Má stehna - dvě radlice
vlaje halena
boky i ňadra
mám odhalená
otevřu břicho
z něj vesmír a ticho
a jediný, hluboký
útěšný zní tón

Parle moi…

02. Nomádský stan
hudba, text: Radůza

Ještě spím v nomádském stanu
ještě nevidím konec cest svých
ještě mnohokrát ulehnu a vstanu
od ohně slyším hovor a smích
jednou všechny koráby pouští
které na cestu se pouští
navěky spočinou ve stínu oáz
jako ti před námi i ti, co přijdou po nás
i když život, můj příteli
je mnohem kratší, než jsme mysleli

Ještě vítr žene mou bárku
ještě nenadešel čas na návrat
ještě mé oči hledí na Polárku
kolik je strachu, tolik zavřených vrat
jednou všechny lodě své přídě
otočí domů k Ídě
jednou doplují k břehům Ithaky
vystoupím na břeh a ty taky
i když život, můj příteli
je mnohem kratší, než jsme mysleli

Ještě sedím pevně na svém koni
ještě je přede mnou až k obzoru step
a když svou hlavu k jeho šíji skloním
slyším jeho i svůj zrychlený tep
a lidé pouští, moří i stepí
silní i slabí, vidoucí i slepí
v jediném směru k domovu míří
a jejich kroky prach Země víří
i když život, můj příteli
je mnohem kratší, než jsme mysleli

03. Tulák po hvězdách
hudba, text: Radůza

Vidím mnohá ze svých těl
jak se rodí v bolestech
vidím těla mužů a žen
k nimž duši mou přišil jemný steh
vidím oči svých matek
svých žen a mužů
synů a dcer
vidím své žití
lehké i klaté
od počátků ér

Vidím mnohé své schrány
mnohé své ruce od krve
vidím se dávat a sklízet rány
zabít a zemřít poprvé
vidím znovu se rodit
řadit činy ke svým snům
hory slézat, řeky brodit
oblékat peří
Fénixů

Vidím mnohé ze svých ulit
jak se mění v antracit
vidím se v lůnech k matkám tulit
vidím prvně vznikat cit
který táhne se věky
přelévá z otců do synů
touha projít s někým
tam a zpět
myriády eonů

04. Skalák
hudba, text: Radůza

Kamaráde, zatni zuby
svázáni jsme lanem
ať se Smrtka ze tmy zubí
oheň ještě plane
a v každé jiskře
která této noci k nebi vyletí
ukryto je jako v jikře
naše prokletí

Až ta jiskra touhou pukne
až proletí kruhem
jen ten z nás, kdo neucukne
ani na podruhé
kdo nechá svůj strach
pod skalisky
ten vzhůru vystoupá
i když nejspíš má to jistý
že ho čeká cestou pád

Když spíš, s hlavou na mém rameni
kolem tvých vlasů závoj z dešťů par
vidím tě v každé skále, v každém kameni
držím se tebe, když chyt hledám v hloubi spár

Kamaráde, zatni zuby
uvaž dračí smyčku
kdo vypouští kecy z huby
a kdo má na sedmičku
věř, že nahoru ti nepomůže
nikdy žádná lež
a jak jsi na tom, hochu
pozná tvoje první věž

05. Tenhle svět není jen pro silný
hudba, text: Radůza

Za tětivou oči a v nich srdce tvý
unikáš mi v příkrém svahu
šípu hrot a silné paže, věz, že dnes
jde o sílu a o převahu
můj pes dávno již krev tvou zavětřil
po tvé stopě běží zdola
jako blesk šíp můj letí povětřím
a já tě slyším v smrti zvolat

Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný
stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní
a ne to, jak rychle jsi ji ušel

Ženu se mlázím za svou kořistí
a najednou tepnu mine můj tesák
někdo jiný nůž zabodne a očistí
na stejnou zem,jako mé oběti klesám
přichází silnější, aby děj otočil
a teď mne začínají lovit
než se dám v běh ústa se naplní
kdysi dávno slyšenými slovy

Pamatuj, tenhlke svět...

Za mými zády tvého koně cval
unikám ti v příkrém svahu
únavou mi strnul v těle každý sval
a i dnes jde o sílu a o převahu
tvůj pes dávno již krev mou zavětřil
po mé stopě běží zdola
jako blesk šíp tvůj letí povětřím
a já naposled v smrti zvolám

Pamatuj....

06. Babylónská věž
hudba, text: Radůza

Jiným jazykem začala jsem mluvit
i když slova jsou stejná, jako dosud
jazykem částic začala jsem půlit
zrcadlení světa osu

A já Tě prosím, nech mě běžet
jestli jsem jediná z Babylónské věže
kdo tímhle jazykem vládne
nauč mě to skrývat, ať nejsem první, kdo dolů spadne

Je v prostoru prostor
v něm je náš vesmír
v něm planeta Země
na ní člověk
v něm srdce
a v srdci Bůh
v Bohu je prostor
v něm je náš vesmír
v něm planeta Země
na ní člověk
v člověku srdce
a v srdci Bůh

Začala jsem mluvit jinou řečí
jazykem mého těla buněk
hmota mi připadá křehčí
moře chýlí se k luně

Prosím Tě naznač mi význam jediného slova
z ochozu Babylónské věže Tě volám
už není čas, trubači troubí
z nejvyššího bodu světa Tě volám de profundis, z hloubi

Je v prostoru prostor…

Jiné jazyky začala jsem slyšet
jazyky atomů a prvoků ducha
strach hlodá vnitřnosti v mém břiše
a ústa jsou hrůzou suchá

Jenže ještě něco je za tím
už vidím rýsovat se obrysy
než se zhmotní, v mlze je ztratím
jedinou buňkou nech mě ještě tady, Ty který dobrý jsi

07. Duhový drak
hudba, text: Radůza

Z hlubin tyrkysových
vyplouvá mezi slovy
ryba - duhový drak
zpívá, jak sílí jí zrak

Ze dna cítí chvění
žábry už se v plíce mění
až vyletí nad hladinu
vdechne a vydechne, vdechne, vzduch pohladí můj

Rybě z hejna jiker
slunce štěrbinou ker
podá světla kopí
na něj se nabodne, jestli sama ho neuchopí

Klouže po šupinách
tyrkys mění se v nach
a ve vteřině před proměnou
všechny kapky v tom moři ji navěky zapomenou

Ryba, tělo slané
proudy neposlané
slunce - Svatý Jiří
čeká, až vyletí, paprskem k srdci míří

Z hlubin tyrkysových
vyplouvá mezi slovy
ryba - duhový drak
zpívá jak sílí jí zrak

08. Amulet
hudba, text: Radůza

Mám obličej porostlý srstí
a kolem pelechu z kožešin
tři ženy, co svírají v hrsti
byliny a větvičky ořeší
chci jim říct, ať nepláčou
ale horečka strávila mé síly
v jeskyni z ohně teplo a čoud
na cestu amulet mi na krk pověsily

A znovu jsem silný a mladý
tělo si zdobím peřím a hlinkou
ještě nevím, že lodě už jsou tady
že trůn se drolí pod mým Inkou
ještě se kopce v míru do údolí klopí
ještě jsem volný jako kondorův let
ještě nevím, proč mám v ruce kopí
a u krku mi visí čarodějný amulet

Slunce pálí a ve svištění biče
mě vezou k polím s bavlnou
nemůžu už plakat, ani vzteky křičet
a vítr zvedá vlnu za vlnou
najednou skála a loď se tříští
tělo ke dnu klesá, duše v úprku
světlem běží k životům příštím
a čarodějný amulet mi visí u krku

Ve všech tělech, ve všech dobách, ve všech světech
ve všech časech, vesmírech i na všech planetách
ve svých vrazích, zachráncích i ve svých dětech
byť měli byste těla stromů staletá
vždycky vás poznám, moji milí
to z touhy, ne z lásky, duše v klamu je
a jestli vás někdy má podoba zmýlí
u krku mi visí starodávný amulet

09. Poslední cestující
hudba, text: Radůza

Autobus vypustil poslední cestující
rozlétli se do svých hnízd
proběhli městem, vedeni intuicí
jakobys v parku na psa hvízd
i já běžím nocí k misce s mlékem
ale ta je vzhůru dnem
milence slyším, v pokoji nedalekém
začínaj svou cestu dnem

Složili křídla a teď se k sobě tisknou
vyplašení holubi
měsíc jak křída točí mojí miskou
světlem zvoní do hlubin
a já běžím nocí, chci už domů
v ruce připravenej klíč
jenomže není kam a není komu
moje dveře už jsou pryč

Přeskočím bránu, podpatky večerních bot
zazněj jako velkej třesk
možná jsem skočila zas na špatnou stranu
vůbec jsem neměla lízt přes
běžím nocí, sotva popadám dech
i tak mě nejspíš dožene
přiznat si musím, že to tak chci
jenže on mě ne

10. Panna Orleánská
hudba, text: Radůza

Jsem poslední rytíř a ve zbroji z papíru
jsem sama a malá a tenká
rukojeť svírám svého rapíru
a můj cíl je ten tam

Kolem mne není jediného družiníka
který by mi podal kyrysu
po kolena stojím v ostružiní, kam
sklání se nebe v tyrkysu

Možná jsem řekla, že dnes nemusíš se mnou
jenže teď volám Tě z celého hrdla
ať Tvoje meče přetnou pečeť sedmou
ať to nemusí být má ruka léty ztvrdlá Chci vidět zalesknout se pod Tvou korouhví
meče a vojska Tvého přilbice
ale prázdný je obzor okrouhlý
nepřicházejí Tvé tři lvice

Jsem poslední rytíř v papírové zbroji
a čekám, že otevřou se nebesa
jenomže tentokrát opravdu se bojím
že každý svůj úděl nese sám

Proč se bojím klesnout pod tou tíží
vždyť rytíře vždy pasují v kleče
až po té, co zbraně s přesilou skříží
po líté bitvě a mečem

11. Ptáče
hudba, text: Radůza

Vyletělo malé ptáče
zachvělo se listoví
v prak vložilo kámen práče
že jedinou větou ví
stejně láska, jako bitva
může náhle započít
můžem marně silou plýtvat
nebo minci v ruce otočit

Vyletělo ptáče z lesa
vzneslo se výš poprvé
ruka s prakem dolů klesá
lásko moje, potrvej
možná jsme tu jenom na skok
než do lesů bude mžít
miluj mě, vždyť nevíš lásko
jak dlouho ještě budem žít

Probudilo ptáče Vesnu
s prvním jarním skřivanem
vítr vane jako ve snu
kéž tě ke mně přivane
přijď za mnou dnes, ne až zítra
večeře je na stole
možná nedožijem jitra
a možná jsme tu na sto let

12. Tenkrát v ráji
hudba, text: Radůza

Už jen měsíc se toulá ve skalách
naše stopy déšť už dávno splách
a já vím, že někde v puklinách mne ještě kousek zbyl
a že ho nevyplaví žádnej déšť, co byl

Už jen měsíc nad převisy skal
tou dálkou na mě zapískal
a moje srdce běží za tím hvizdem jak smyslů zbavené
aby naposledy spočinulko v kamenech

Tenkrát v ráji nechtěli jsme propást
žádný pramen, z kterého jsme mohli cestou pít
jenže jednou před každým z nás otevře se propast
jednou každý z nás do ní musí sestoupit

Už jen měsíc bloudí labyrintem skal
a já ho prosím, aby mě svým šípem sklál
ať jehla nejstrmější poslouží mu jako ostrý hrot
nejtěžší viklan, ať přikryje můj hrob

Tenkrát v ráji…

Už jen měsíc dotýká se skal
a já ho prosím: „Svoje světlo zkal!“
ať nikdo ani okem nezavadí o otisky mých stop
teď když místo nebe hlína je můj strop