1.

NAPSAL JSEM PÍSEŇ

Napsal jsem píseň
Starou jak plíseň
Starší než krokodýl
Co kecám – možná dýl

Píseň se zrodila
Starší než mohyla
Pozval jsem smečku vlků
V hlavě jí zavyla

Pak se na mě vrhli
Že by jí snědli
Škrtem pera jsem tu smečku zrušil
Abych tu píseň nevyrušil

Zas je píseň samotná
Svým způsobem posvátná
Možná je o lásce
Možná je památná

S pamětí na rodiče
S pamětí na dvě svíce
Nicméně vím
Je v ní toho ještě více

Ta píseň teče jako krev
Bez kůlů bez pomocných dřev
Když (jestli) skončí
V dálce zní jekot a řev

2.

MOŽNÁ MOC ČAJE

Tak jsem se dneska v noci
trochu zbláznil
Nevím jak se to stalo
Možná jsem nejed
Možná moc blouznil

Předtím neděle celá
Kapela milá
Španělé zpívali
v pustým baru
"La libertá"

Možná moc čaje
Možná moc piva
Trochu jsem blouznil
To se tak stává

Slunce mi zapadlo
až po půlnoci
v hospodě v baru
ale i na ulici
ach Bože samý cvoci

Já cvok taky
Biju se o zdi
Tluču o brány
K večeři zase
chleba a banány

Že ještě žiju
není důvod
abych zpych
to je jen pych
klasická pytlačina
kdy ani lovec
ani oběť
neumírá

I kdyby brečel
jako Jacques Brel
nemůže splnit
co Ti sliboval
tenhlencten vyvrhel

V srdci Tě ponesu
až do smrti
ale neboj se
i když to srdce je
jak lopatka na smetí

Možná jsem moc blouznil
Až čaroděj
povstal a kouzlil
kouzla nehezký
Samoty, mlčení a blesky

Odpusť mi
Jestli můžeš
Že si Tě ponesu
ve svým srdci
až ke konci

3.

HOLIČKY

Holičky stříhaly
dva muže
chlapa a mě
zvonilo poledne

Cinkotem holičství
si se smíchem sdělovaly
že po ní letí
ten třetí

A že prej by nepohrd
i ňákým miminkem
rudla mi holička
vrčela přístrojkem

S novou hlavou
Se starým obsahem
V zrcadle řek sem „Čau,
eště se neznáme.“

4.

TÓN

5.

KABÁTKY DĚRAVÝ

Chlap oslovil ženu
Bylo to v baru
Když to nepřeženu
Oba chtěli změnu

Po pár panácích
A bílejch vín
Měl ruku v klíně
A vypadal neholeně

Přemejšlel o tom víně
Až tak ho dostala
Ona měla radost
K tanci ho vyzvala

Tančil jak ďábel
Ona jak ďáblice
Město si ťukalo
Na čelo ulice

Odešli spolu
Kabátky děravý
Co bylo dál
Se nikdo nedoví

Ach, přejme jim to
Dvou lidem z baru
Snad jsou šťastní
Jak nudle ve vývaru

Číšník si koupe
Prsty ve fernetu
Nenechá dokončit
Ani větu

6.

KOZLÍK NA LOUCE

7.

MUSANTET

V noci zřítelnice
místo aby myslel na budoucnost
sedí chlap u stolu
a polyká rákosí

Měsíc nad hlavou
Žáby na skráních
Rybník na stole
Stůl se nehne a zpívá:

Je suis Table de mon maitre
Il est ce soir un pirate et un pretre
Mais ca va bien, ca va bien
Il ne veut plus rien
Il attend a un printemps

Moi, j´ai une mousse en tete
Moi, j´ai une grosse tete
Mais ca va bien –
Moi aussi
Je ne veux plus rien

Chlap tomu nerozumí
Má v hlavě poštolku

8.

TÓN

9.

TĚŽKO ŘÍCT

„Takovej život žít nechci,“
řekla a Slunce se usmálo v její krajině.
Pohladil jsem jí stehno
v tý záři
a trochu zavyl.
Pití na stolku se zhouplo
skoro jako moje srdce.

Pak jsem chvíli čučel.
Ona se dívala
většinou ne na mě.

„Budu tě milovat celej život.“
Kovadlina v zátylku.
„Anebo se na to vykašlem,
necháme to plynout,
nic nebudeme dělat,
budeme na sebe zírat,
hlavně nezačni
s těma svejma dlouhejma větama…“

„Máš pěknej rukopis,“
vzdychla
a cukla jí tvář.
Jestli v úsměvu,
to nevěděl ani brouk, ani čmelák,
ani vítr v trávě.

„Dneska je světový masíčko,“
řekl číšník,
zvedla se zástěra ve větru
a zavoněla řeka.
„To sou kydy!“
ozvalo se od vedlejšího stolku
a vzduch se rozpadal na malý mušky.

„Budu tě milovat celej život.“
„Ach,“ řekla,
v očích slzy
a třináctou cigaretu.
Nebo čtrnáctou?
Těžko říct.
Těžko říct.
Těžko říct.

10.

PRŠÍ 5

Prší. Dál
Barman je v kůži
Můra se třepetá
Chlap mi prodal
Něco co sem nečekal

Prší. Dál
Jehla za jehlou
Notová osnova
Deštivej Marš
Da capo odzdola

Proč já jen chodil ven?
Moh sem bejt doma
Přemejšlet o spaní
nebo hrát na buben

Hrát píseň "Buben-Sen"
a znova a znova
plést si svuj malej byt
s moravským hotelem

Prší. Dál
Na rohu maj
Nasazovací obličej
Ovšem v dešti se
rozpláče

Prší. Dál
Město se nehne
Jen mezi tramvajema
proběhla kočka
za známejma

11.

TÓN

12.

ON ŠÍP

Jsem šíp, ach ne, byl to šíp, vracel se zamrzlej v minulým čase, a nebyl to šíp, ale spíš bumerang, vždycky, když něco udělal, vrátilo se mu to a on jé ta boule do čela – „Na to jsem celý život čekala“ mu ještě žádná neřekla. Proč taky, když byl považován za šíp a měnil se v bumerang s vachrlatou dráhou letu, která se léty vychylovala a bila do jiných čel než jeho? Ale chutnaj mu cigarety za dusotu bicích, palmy ve výloze jako dívčí stehna se zpola shrnutou punčochou, punčocháčí nemůžu psát, to je divný slovo, ale o něm, odpálkovává krásný mladý slečny, protože má na ramenou dešťovej prales a v hlavě plno skřehotavejch papoušků, pil silný piva a jen nevěřícně kroutil hlavou. Na namrzlých chodnících mu bylo 150, ve studeným ránu na prkýnku omládl na 80, pějme chválu dokola, vtíravý katolicismus mu rozežíral duši jako stádo červů, proto pořád v duchu řval: „Dejte mi pokoj!“ a pil jak ďas. Zavřená huba, otevřená huba, všechno nadarmo, přišlo mu, a ty ženy, ženy jako namrzlý chodníky, kloužeš, zlomíš si nohu nebo ne, život se stále obrací jako velryba a všechno to osvětlují okna domů, které se odrážejí na zamrzlých chodnících. Pil jak ďas, jako na potvoru, s bílým límečkem, ve sklonu hlavy, obklopovaly a obsluhovaly ho milé ženy se svým dlouhým „Prosííííííím“ a taky švábi a děs z probuzení jako dalšího potvrzení, když stál u výčepu a srdce mu bušilo jak na horským výletě, neholenej.

13.

JEŽURA

Když měl s někým sraz
a přišel dřív,
říkal si:
"Eště má 20 minut na to, aby nebyl"
Sama o sobě děsivá zpráva

Ale tam v Arábii v jeho hlavě
se to tak nebere
Jede dopředu, myslí si, že je muflon
Nikdy neví, kdy skončí na talíři v hospodě "U cirkusu"
Ale v Mezopotámii v jeho hlavě se to tak nebere

Plnej hašiše Ruce si podali Nad ránem řvali
prošel městem strniště strmý do Vltavy
za přítelem "Popojedem" jak je to baví

Nespat a pít Ženy jsou krásné
až sluneční svit Ženy se vždycky doma
domů vtáhne probuděj

Bravurně otevřel dveře, zul si boty o špičku, špičku o patu,
vplížil se do ložnice a zahulákal na svý plíce:
"Dneska nemáme kakao! Se omlouvám, je to rána, krindapána!"
Zkrátka ten Súdán v jeho hlavě.

Ježura přišel A Ježura chtěl "To sem neplánoval"
pozdě do lesa aby ho za úsvitu vzdychnul do polštáře
Skoro to registroval vymaloval přes obě tváře

Nakonec nezbylo Jeden pro zrno
Vymaloval Ježurovi Druhej pro jehličí
dva oltáře Raduje se, co zakvičí

Pak se nějak dozvěděl, že Ježura oltáře propil
Ovšem, aniž by se jich dotknul
Moc to s ním netrhlo, ale už na schodech hulákal:
"Se omlouvám, ale dneska kosí kosti nebudou!
Málo kosů zkrátka."
Normálně mu Švédsko zhaslo v hlavě.

Ježurův vzkaz z prázdnin: Když dostal ten vzkaz,
"Když ti hoří pole, promnul si čelo a řek:
tak nic nesklidíš." "Nesklidíš, neuvidíš."

II.

Saxofon nedělní Zarudlí jak od třešní
vzali si do brašny z celýho třeštění
Cestou - jak jinak - od kašny Co se rozlýhá
na vrcholcích palem?

Neděle to asi nebude Kdo tomu věří
To oni neznaj sám si skáče
Maximálně ořechy, banány z větve na větev
a trochu peří

"Víc živ než mrtev!" Pak si Ježura
Řekli si svorně prohráb svý zrzavý houně
ty starý škorně a řek: "Támhle to de."

Sem jen řek na to: "Na vrcholcích palem
"Támhle to táhne." nejdou jíst najednou ořechy i banány."
A zhoupli jsme se na větev Řekla mi nedělně ráno naštvaná servírka

Přesto krásná "Šijou se mnou všichni,
jak jitřenka bezezbytku, čerti!"
Srovnaný kolínka Zvolal sem do palmový větve
Nic se mi vrátilo, nic, nebo nevrátilo

"No, můžem si pustit Ale já teď kouřim
na palmovým listí s lidma různejch přesvědčení
Mozartovu nějakou mši." Dobře, že má Bůh
Ozvala se odněkud opice tak široký paže

Na jednom z vrcholků "Andělé letos nebyli!"
voněl česnek zavřeštěla další
A nápoje byly
jak z podpaždí - možná dál

"Se z toho můžu zvencnout" "Hej, tys to neslyšel?"
řekla opice vedle na stromě
To bych se nenadál

Neslyšel
Neviděl
Tak jsem se zapomněl